První pomoc pro duševní zdraví

První pomoc pro duševní zdraví je termín, který bývá používán jako odpověď lidem, kteří čelí krizi v oblasti duševního zdraví. Když jsme svědky nehody, víme kam zavolat a jak podat první pomoc osobě s fyzickým zraněním.

Ať už se nacházíme v krizi my sami, náš blízký, kamarád, kolega nebo vrstevník, prvním krokem je vědět, jak se pozná krize a jak na ni vhodně reagovat. Lidé, kterým byla diagnostikována nějaká duševní potíž, možná zažili krizi v minulosti, a právě to je dovedlo k vyhledání pomoci, diagnóze a léčbě.

S krizí se ale může setkat každý z nás. V takovém případě se můžeme cítit velmi zmatení, vystresování a zranitelní. A okamžitá pomoc je tedy na místě. Symptomy zahrnují vážnou úzkost, depresi, potíže ve zvládání každodenních aktivit a pracovních úkolů.

Krize pomáhající ruce

Každý člověk ale může prožívat tento akutní stav jinak. Někdo se vyhýbá kontaktu s okolím, potýká se se studem za svůj stav a bojuje s extrémními pocity a nedostatečnou schopností podílet se na každodenních aktivitách tak, jako dříve. Rozdíly takových akutních stavů jsou různé nejen u každého jedince, ale i napříč věkovými kategoriemi. Sebepoškozování a sebevražednost představují extrémní příklady takové krize.

Všichni se můžeme naučit rozpoznat náznaky zhoršení duševního zdraví a základní gesta, kterými můžeme pomoci sobě, rodině nebo našim přátelům k lepšímu zvládnutí situace, bude-li třeba. Pokud však máte pocit, že jste na pomoc sobě nebo blízkému krátcí, můžete se obrátit na odbornou pomoc.


 Čeho si všímat u dětí a jak s nimi mluvit o duševním zdraví ?    Kdo je kdo a na koho se obrátit ? 

Děti a dospívající   Jak mluvit s dětmi o duševním zdraví

Krize a možná odpoveď na ni

Když se setkáme s krizí v oblasti duševního zdraví poprvé, máme možnost využít postupy, které se osvědčily v minulosti, nebo si osvojit strategie nové. Pomoc sobě sama je důležitou součástí vyrovnání se s krizovou situací, protože vychází z osobních zkušeností, a je tak šitá každému z nás na míru. To co může být vhodnou vyrovnávací strategií pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého a naopak. Každý fungujeme jinak a každý tak máme na dosah jiné techniky vyrovnání se se zátěží a stresem, na základě kterých můžeme hledat další nové postupy, které nám mohou pomoci.1  

Strategie, které lze využít při zátěži a krizi:

  • Připuštění si emocí, ať už pozitivních nebo negativních. Kontrola vlastních emocí není vždy projevem síly.
  • Schopnost sdílet a sdělovat.
  • Kontakt s vlastním tělem. Tělo nám může dát první znamení, že něco není v pořádku. Může nám pomoci poznat, kde jsou meze únosnosti určitých situací.
  • Uvědomění si vlastních potřeb.
  • Vědomí vlastních hranic - asertivita.
  • Orientace v situaci s využitím nám dostupných prostředků a informací.
  • Schopnost využít vlastní starší zkušenost.
  • Schopnost využít zkušenosti blízkých lidí: důležitou součástí vyrovnávacího procesu je řešit krizi s rodinou nebo s přáteli. 
  • Otevřenost neobvyklým tvořivým řešením, zapojení fantazie.
  • Využití vzorců kolektivního chování, například společenských rituálů.
  • Víra a naděje.2

Organizace Nevypusť duši vyrobila Můj osobní krizový plán, který může být důležitým nástrojem pro lepší zvládání krize. Jeho vyplnění může pomoci k identifikaci právě těch strategií, které jsou nám blízké a které se nám osvědčily v minulosti. Zároveň nám připomíná, na koho se můžeme obrátit v případě, že potřebujeme pomoci.

Dalšími nástroji psychologické pomoci mohou například být:

A také účinné aplikace, které můžete vyzkoušet nejen pokud se nacházíte v krizi:

  • Calmio: první česká meditační aplikace podložená vědou.
  • Nepanikař: pomoc při depresi či panice.
  • Daylio: deník, nálady, poznámky.
  • První psychická pomoc.
  • Mobilní aplikace Koronavirus Covid-19 v České republice: (komplexní mobilní aplikace s informacemi z ověřených zdrojů, zaštiťuje Karlova univerzita, zdarma ke stažení v Google Play a App Store).

Čeho si všímat u dětí a dospívajících?

Zde naleznete vybrané znaky, které napovídají, že stav duševního zdraví dítěte si žádá pomoc a podporu.

Obecně si u dětí a dospívajících všímáme změn v jejich chování, prožívání a v komunikaci, které přetrvávají déle než 2 týdny.

  • Nepochopitelné výkyvy nálad (pocity smutku, strachu, vzteku, apatie, podrážděnosti, úzkosti či deprese).
  • Vyhýbání se kamarádům či blízkým.
  • Ztráta zájmu o oblíbené aktivity.
  • Samotářství.
  • Potíže s autoritami.
  • Rizikové chování (zejména užívání návykových látek, bojovnost).
  • Špatné soustředění, roztržitost.
  • Zhoršený školní prospěch.
  • Potíže se spánkem.
  • Nečekané změny váhy, časté zvracení, opakované návštěvy toalety, chronické bolesti hlavy či břicha.
  • Zanedbávání vlastního vzhledu.
  • Nízké sebevědomí.
  • Vidění věcí či slyšení hlasů, které nejsou reálné.
  • Sebepoškozování, sebevražedné myšlenky či tendence.

 

Děti a dospívající

V řeči se může objevovat absence smyslu života či přání umřít (Nemá to smysl. Už na tom nezááleží. Kéž bych umřel. Nikomu na mně nezáleží. Už se o mě nebudete muset strachovat. Chci umřít.). takovém případě je potřeba zbystřit, může se jednat o znak sebevražedných myšlenek, které je potřeba vzít vážně.

Jak pomoci dítěti při úzkosti: materiál zpracovaný organizací Nevypust' duši zde.

 

Jak mluvit s dětmi o duševním zdraví?

Je potřeba mít na paměti, že my všichni, děti o dospělí, zažíváme obtížné situace či stres, který nám může někdy přerůst přes hlavu. Dospělí mohou mít pocit, že mluvit s dětmi o duševním zdraví pro ně může být znepokojující, a proto by se mu měli vyhnout. Jiní se domnívají, že to není téma, o kterém by bylo potřeba mluvit s dětmi, a někdo jednoduše neví jak na to. Nicméně, mluvit o duševním zdraví je potřeba od mladého věku. Díky tomu mohou děti lépe porozumět svým emocím a mohou se naučit se o své zdraví pravidelně pečovat, a stát se tak psychicky odolnějšími.

Od útlého věku se učíme o pocitech. Můžete dětem podpořit tak, že se tématu jejich pocitů budete věnovat a v průběhu dne berete na vědomí, jak se dítě cítí a pojmenováváte jeho emoce (Vidím, že tě tohle naštvalo. Cítím, že jsi smutný.). Tím mu dáváte zprávu, že je v pořádku během dne cítit řadu emocí. Můžete také mluvit o tom, jak jejich pocity ovlivňují jejich tělo (Když cítí smutek, jsou spíše unavení, nebo plní energie? Když cítí radost, co se děje s jejich obličejem?) nebo jaké myšlenky je v danou chvíli napadají. Tím jim zrcadlíte, jak jsou naše pocity, myšlenky a tělo propojené a vše má vliv na naše duševní zdraví.

S dětmi je třeba o duševním zdraví hovořit otevřeně. Pokud vědí, jak podpořit své duševní zdraví a jak zachytit signály duševních potíží, pomůže jim to snadněji pochopit jejich rozpoložení a něco se situací udělat.  Mluvit o duševním zdraví je stejně důležité jako mluvit o tělesném zdraví. Existují jednoduché možnosti, jak toto téma zařadit do každodenního rozhovoru s dítětem.

Důležité tipy:

  • Vyberte vhodné místo a čas – příjemné, klidné prostředí, dostatek času na povídání a pocit bezpečí a důvěry.
  • Mluvte srozumitelným jazykem.
  • Naslouchejte, buďte trpěliví a dejte dětem svou plnou pozornost.
  • Ptejte se otevřenými otázkami.
  • Berte na vědomí pocity dětí.
  • Buďte podpůrní a empatičtí.
  • Sdílejte s dětmi v adekvátní míře, co sami zažíváte.
  • Podpořte je, aby si řekli o pomoc, když ji budou potřebovat.
  • Děti se nestanou zranitelnějšími mluvením o citlivých záležitostech - probírání složitých témat s dětmi, které bojují s nejrůznějšími obtížemi, je užitečné, nikoliv ubližující.

Každé dítě může v rozhovoru reagovat jinak. Důležité je dětem ukázat, že o tom mohou s dospělým mluvit. Je potřeba nebagatelizovat věci, které s vámi děti sdílí, nesoudit a nebát se ticha v rozhovoru. Nemusíte situaci hned řešit či nabízet rady – děti pro své duševní zdraví častěji potřebují vyslechnutí a podporu.

I když si nejste jistí, co v takovém rozhovoru říct, je důležité ho začít, a ukázat tak dětem váš zájem. Níže je pár tipů, jak takový rozhovor začít:

  • Vypadáš, že nejsi ve své kůži dnes. Chtěl by sis popovídat o něčem?
  • Řekl jsi, že se dnes stalo…/ že ses dnes cítil… Jak se cítíš teď?
  • Vypadáš dnes… Je něco, co pro tebe můžu udělat?
  • Mám o tebe v poslední době obavy.

Užitečné materiály pro komunikaci s dětmi zpracovali psychologové Armády ČR 

Více info

Kdo je kdo a na koho se obrátit?

Duševním zdravím se zabývá řada odborníků různých profesí. Může být těžké se vyznat a v danou chvílí si vybrat, na koho se obráti.

Linka bezpečí vysvětluje rozdíl mezi psychologem a psychiatrem v následujícím videu

Dále pak uvádíme pojmy, které se v oblasti duševního zdraví často vyskytují. Důležité je vědět, že pro každého exituje vhodná pomoc. Pokud vám první kontakt nevyhovuje, nebojte to zkoušet dál! 

pomoc

Psychoterapeut

Vzdělání: ukončený akreditovaný psychoterapeutický výcvik, který zpravidla trvá několik let (zpravidla alespoň 4 roky). Označení terapeut není jasně ohraničeno zákonem - proto je důležité si výše zmíněné kritérium vzdělání zkontrolovat na stránkách terapeuta či při osobní konzultaci. Vodítkem také může být členství v České asociaci pro psychoterapii (ČAP) nebo v České psychoterapeutické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČPtS ČLS JEP). Dále můžete dát na reference vašich dobrých známých či přátel, nebo i internetové recenze mohou být nápomocné, ale je třeba je vždy brát s jistou rezervou (potřeby jednotlivých lidí v psychoterapii jsou velmi odlišné, co může vyhovovat vašemu příteli, nemusí vyhovovat vám)

Profesní dovednosti: Umění aktivně naslouchat, budování terapeutického vztahu, vytvoření bezpečného prostředí, umění citlivě dávat zpětnou vazbu, pomáhat pracovat s emocemi klientů, projevuje empatii, má schopnost hledat souvislosti v prožívání a chování klientů. Tyto dovednosti by měly být společné všem psychoterapeutům, další konkrétní dovednosti a techniky se liší dle typu psychoterapeutického výcviku (např. psychoanalytický, existenciální, kognitivně-behaviorální,atd.).

Kdy vyhledat psychoterapeuta:

  • Pro řešení vztahových nebo rodinných problémů (párová terapie, rodinná terapie).
  • Při dlouhodobém pocitu osobní nepohody, stresu.
  • Když se v životě neposouváme, chceme rozvíjet vlastní potenciál.
  • Pokud máme nějaké nevyřešené situace z minulosti, které nás trápí, a ovlivňují i přesto, že si to nepřejeme.
  • Když se chceme zbavit obtěžujících strachů, či zvyků, změnit svoje chování.
  • Pokud nám chybí prostor pro autentické prožívání a chování - klient může terapeutovi svěřit i věci, které třeba nechce nebo nemůže řešit se svými blízkými, ale jsou pro něj důležité.
  • Pokud chceme lépe porozumět sami sobě, svému chování. Může pomoci konfrontovat se s vlastními problémy v bezpečném prostředí.
  • Při úzkostech.

POZOR: Pokud máme potíže, které nás dlouhodobě negativně ovlivňují a naprosto nám znemožňují běžné fungování - na ty je samotná terapie krátká - (primárně je nutné vyhledat psychiatra a léčbu u něj lze vhodně doplnit terapií). V případě akutního ohrožení života je třeba zavolat na krizovou linku pomoci.

Psycholog 

Vzdělání: Absolvent pětiletého studijního programu jednooborové psychologie na VŠ. Klinický psycholog má k tomuto vzdělání navíc atestaci z klinické psychologie a může pracovat ve zdravotnických zařízeních.

Profesní dovednosti: Znalost použití psychologických diagnostických metod (výkonových a osobnostních testů i projektivních metod) a jejich vyhodnocení. Poskytování konzultací klientům při méně závažných obtížích, případné nasměrování. Zde záleží na konkrétním uplatnění psychologa. Školní psycholog především řeší klima ve třídách, výchovné problémy, šikanu nebo pomáhá s výběrem povolání školákům. Psycholog například v oblasti náboru zaměstnanců se bude zabývat především diagnostikou osobnosti, intelektu a pozornosti, a vybíráním vhodných kandidátů dle stanovených kritérií.

Kdy vyhledat psychologa ?

  • Pokud potřebujeme nějakou část naší psychiky otestovat (například pokud si myslíme, že máme syndrom ADHD, nebo pokud se domníváme, že děti zaostávají ve svém vývoji a tak chceme zkontrolovat úroveň jejich kognitivního vývoje, máme podezření na organické poškození mozku, nebo pokud při vstupu do zaměstnání musíme absolvovat osobnostní test, atd.).
  • Pokud sháníme krátké a konkrétní poradenství - řešíme konkrétní problém, který potřebujeme probrat a ujasnit si myšlenky. Obecně poradenství jde méně do hloubky a bývá i časově kratší než terapie (několik sezení u psychologa vs. psychoterapie několik desítek sezení).
  • Velmi často psychologové také mají absolvovaný psychoterapeutický výcvik, a mohou tak poskytovat terapii.
  • Můžeme se s nimi setkat v rámci zdravotnických zařízení nebo týmů v komunitních službách (například v Centrech duševního zdraví).

Psychiatr 

Vzdělání: Lékařské vzdělání se specializací v oboru psychiatrie. 

Profesní dovednosti: Znalost psychiatrických diagnóz, farmakologie, možnost předepisovat léky a psychiatrickou léčbu jako takovou, posuzovat jak psychické tak fyzické aspekty duševních onemocnění. 

Kdy vyhledat psychiatra? 

  • Pokud máme akutní potíže, které mají závažný charakter a projevují se jak na psychické úrovni (negativní prožívání, pocit, že život nemá smysl,...) tak fyzické úrovni (problémy se spánkem, neustálá únava,...). Může jít o začínající projevy lehké či těžší depresivní poruchy, bipolární poruchy, schizofrenie, silné úzkosti, a další.
  • Pokud máme potíže, které nám znemožńují normální fungování a tyto potíže již trvají několik týdnů.
  • Při intenzivních emočních problémech a těžko zvladatelných úzkostech.
  • Pokud máme halucinace či slyšíme a vidíme věci, které ostatní neslyší a nevidí, a které nás obtěžují (obtíže spadající do spektra psychotických onemocnění).
  • Pokud máme potíže s konzumací alkoholu či jiné látky - nemáme ji pod kontrolou a konzumaci neumíme sami omezit. Může se týkat i závislostí na aktivitách.
  • Pokud máme poruchu příjmu potravy (anorexie, bulimie, ..).
  • Pokud jsme nebezpeční pro sebe či druhé (sebepoškozování, či na druhé straně násilné chování vůči druhým např.  u člověka s disociální poruchou osobnosti).
  • Nejčastěji pracuje v ambulancích a všeobecných či psychiatrických nemocnicích.

Role dalších odborníků v péči o duševní zdraví

  • Praktický lékař: pokud se necítíme psychicky dobře, ale nevíme jak to uchopit, můžeme zvolit i návštěvu praktického lékaře, který může udělat základní zhodnocení našich potíží a posléze nás může pomoci nasměrovat na další odborníky.

  • Sociální pracovník: pokud jsou naše psychické potíže spojeny s naší finanční situací, hledáním práce či problémech se zajištěním existenciálních potřeb, může nám pomoci i sociální pracovník - v první řadě může jít o konkrétní řešení naší situace - může nám poradit jaké kroky podniknout, abychom změnili současnou situaci, což posléze může pomoci zlepšit náš psychický stav.

  • Peer konzultant: plnohodnotnou součástí týmů mohu být peer konzultanti, lidé kteří mají zkušenost s duševním onemocněním. Předávají zkušenosti s duševním onemocněním a jejím zvládáním. 

  • Krizová centra a linky: pokud je náš psychický stav velmi závažný, není radno zbytečně čekat a odsouvat čas, kdy vyhledáme pomoc. Může jít o situace, kdy nemáme chuť dále žít a zvažujeme sebevraždu, pokud nevíme kudy kam a život se nám zdá nesnesitelný, že už ho dále nezvládneme - v takové chvíli je lepší okamžitě zavolat na krizovou linku či dojít přímo do krizového centra, kde jsou specializováni na řešení akutních krizí a pomohou nám řešit náš aktuální stav, a mohou nás dále odkázat na následnou péči, ve chvíli, kdy se náš stav zlepší. Seznam krizových kontaktů pro celou ČR k nalezení zde.

  • Centrum duševního zdraví: je službou, která má pracovní tým složený jak z psychiatra, tak sociálního pracovníka, a také z peer pracovníka (člověk, který má svou vlastní zpracovanou zkušenost s duševním onemocněním), tudíž umožňuje komplexní řešení potíží v oblasti duševního zdraví. Pomoc zde lze vyhledat v případě příznaků závažných duševních onemocnění (především schizoafektivních poruch, bipolární poruchy a závažné deprese).

 

Reference

Krize a možná odpověď na ni
  1. a 2. Vodáčková, D. (2009). Krizová intervence: Krize v životě člověka. Formy krizové pomoci a služeb. PORTÁL sro.
Opatruj.se