Jak dnes chápeme zdraví a proč nám nestačí nepřítomnost nemoci pro jeho pochopení? Můžeme se setkat s výrazem bio-psycho-sociálně-spirituální koncept.

O duševním zdraví se dnes mluví mnohem více než dříve. To je dobře, protože duševní zdraví je nedílnou součástí našeho celkového zdraví. Zároveň ale může být někdy těžké se v různých pojmech a informacích vyznat. Co vlastně znamená být duševně zdravý? Je duševní nemoc vždy něco vážného? A může se člověk cítit dobře, i když má diagnostikované duševní onemocnění?

Duševní onemocnění je pojem, který se používá pro takové potíže v oblasti duševního zdraví, které člověku výrazněji ztěžují každodenní život – například to, jak se cítí, jak přemýšlí, jak zvládá běžné situace nebo jak funguje ve vztazích, ve škole či v práci.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se s psychickými obtížemi potýká přibližně 1 ze 7 dětí a dospívajících. Dospívání je přitom období mnoha změn, kdy se mohou některé psychické potíže poprvé objevit nebo více projevit. Uvádí se, že část duševních onemocnění začíná už v dětství či dospívání. Někdy proto může být náročné rozlišit, co ještě patří k běžným výkyvům dospívání a co už může naznačovat, že mladý člověk potřebuje větší podporu nebo odbornou pomoc.

Znát a rozpoznat příznaky spojené s duševní nepohodou je první krok ke zlepšení duševního zdraví.. Zároveň můžeme být připraveni pomoci  kamarádovi, příbuznému nebo blízkému, který prožívá těžkou chvíli nebo duševní nepohodu. Odkládání a přehlížení příznaků duševních onemocnění a jejich může přispět k dlouhodobému zhoršení, snížit kvalitu života, způsobit sociální izolaci a v extrémních případech vést k sebevraždě.

Stresem je obvykle myšlen vnitřní stav člověka, který je něčím ohrožen nebo toto ohrožení očekává a jeho obrana proti těmto vlivům není dostatečně silná, nebo se dotyčný domnívá, že není silná. Slovo stres lze také doslovně přeložit jako „svírat“ či „utahovat.“

Je dobré si uvědomit, že při zažívání katastrofy procházíme několika fázemi. Katastrofu charakterizuje buď velký počet lidských obětí, nebo rozsah škod, který není možné zvládnout běžnými prostředky.Tato období jsou normální a není nutné je považovat za něco nestandardního.

Je potřeba mít na paměti, že my všichni, děti i dospělí, zažíváme obtížné situace či stres, který nám může někdy přerůst přes hlavu. Dospělí mohou mít pocit, že mluvit s dětmi o duševním zdraví pro ně může být znepokojující, a proto by se mu měli vyhnout.

Sebepoškozování je chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Často se jedná o symptom psychické nepohody. Může sloužit jako strategie pro zvládání silných, nepříjemných pocitů, napětí či stresu, ale také může jít o nástroj kontroly (např. nad svým tělem) či trestu, o způsob komunikace nebo se tím jedinec dostává do kontaktu sám se sebou. Mezi nejčastější formy sebepoškozování patří řezání se, pálení se, polykání léků, rozrušování hojících se ran, kousání se či vytrhávání vlasů.

V krajních případech lidé občas chtějí zaplatit cenu nejvyšší, cenu vlastního života. Pokud k tomu mají subjektivně dostatečně silný motiv, jsou lidé schopni potlačit pud sebezáchovy a ukončit vlastní biologickou existenci.

Truchlení je přirozená reakce na ztrátu, kterou většinou doprovází široká škála emocí a tělesných symptomů. Jedná se o proces, který pomáhá vyrovnat se s bolestivou událostí a pokračovat v životě dál.

Téma užívání návykových látek a závislostního chování se týká nás všech. I nízkorizikové užívání alkoholu nebo častější používání sociálních sítí má svá rizika a negativní dopady a pokud se nacházíme ve složité životní situaci či křehké životní fázi, stáváme se ohroženou skupinou vznikem závislosti.

Duševním zdravím se zabývá řada odborníků různých profesí. Může být těžké se v tom vyznat a v danou chvílí si vybrat, na koho se obrátit. Důležité je vědět, že pro každého existuje vhodná pomoc. Pokud vám první kontakt nevyhovuje, nebojte se to zkoušet dál!

Když jsme svědky nehody, víme kam zavolat a jak podat první pomoc osobě s fyzickým zraněním. První pomoc pro duševní zdraví je termín, který bývá používán jako odpověď lidem, kteří čelí krizi v oblasti duševního zdraví.

Telefon je pro mnohé z nás první věc, kterou ráno vezmeme do ruky, a jedna z posledních, kterou večer odložíme. Přes obrazovky pracujeme, učíme se, komunikujeme s blízkými i odpočíváme. Otázka proto nezní, jestli nás digitální svět ovlivňuje, ale jak – kdy nám pomáhá, kdy zatěžuje a co s tím můžeme dělat. Sám o sobě není ani dobrý, ani špatný. Záleží na tom, jak ho používáme.

Digitální svět je dnes přirozenou součástí života dětí. Přes telefon, tablet nebo počítač se učí, hrají si, komunikují s kamarády, sledují videa, hledají informace a často také odpočívají. Pro mnoho dětí a dospívajících není online svět oddělený od toho „skutečného“ – vztahy, konflikty, radost i nejistoty se odehrávají v obou prostředích zároveň.