Sebevraždy
a sebepoškozování

Naučte se rozpoznávat varovné příznaky rizika sebevraždy

V krajních případech lidé občas chtějí zaplatit cenu nejvyšší, cenu vlastního života. Pokud k tomu mají subjektivně dostatečně silný motiv, jsou lidé schopni potlačit pud sebezáchovy a ukončit vlastní biologickou existenci.

Sebevražda může být chápána jako projev zoufalství, únik od něčeho nežádoucího, jako jediné správné řešení, nutnost či jako neschopnost žít dál. Mezi možné rizikové faktory takového skutku lze řadit širokou škálu silných stresových, společenských, ekonomických či kulturních vlivů, genetické dispozice, užívání návykových látek, či například gamblerství a další.

ruce a bodlák

Podle údajů Světové zdravotnické organizace si ročně vezme vlastní rukou život více než 800 000 osob. To je jeden člověk každých 40 sekund.

Je bez pochyb, že pokud někdo přemýšlí o sebevraždě, nebo mluví o věcech, ze kterých se zdá, že ji zvažuje, může to být zneklidňující. Nemusíte si být jistí, jak pomoci, jestli takové věci brát vůbec vážně a zasahovat, případně zda váš zásah vše jen nezhorší.

  • Pamatujte, že jednat je vždy nejlepší volba. Nečinnost může být fatální.
  • Naučte seproto rozpoznávat varovné příznaky.
  • Zjistěte,na co se ptát a jak zajistit pomoc. Můžete tím zachránit lidský život.

Podívejte se na příznaky rizika sebevraždy níže na stránce a zjistěte na co se ptát a jak zajistit pomoc díky 14 užitečným tipům. 

více info

První pomoc

Varovné příznaky rizika sebevraždy

V hovoru:

  • Říká, že nemá pro co žít.
  • Má pocit, že je pro ostatní přítěží.
  • Vyjadřuje se o nesnesitelné bolesti.
  • Uvažuje o sebevraždě.
  • Cítí se jako v pasti.

 

 


více info

V chování:

  • Přestává se věnovat koníčkům.
  • Chová se bezohledně.
  • Navštěvuje nebo volá lidem, aby se rozloučil/a.
  • Hledá způsob, jakým by se zabil/a, např. vyhledává online materiály nebo prostředky.
  • Více pije alkohol a užívá drogy.
  • Vyhýbá se přátelům a rodině.
  • Spí málo nebo až moc.
  • Je agresivní.

V náladě:

  • Je podrážděný/á.
  • Cítí se ponížený/á.
  • Je úzkostný/á.
  • Je depresivní.
  • Ztrácí zájem.
  • Má vztek.

Sebepoškozování

Sebepoškozování je chování, které vede k záměrné destrukci nebo poškozování vlastního těla. Časté formy jsou řezání, pálení, ale i polykání toxických látek nebo nejedlých předmětů. Často zaměnujeme sebepoškozování a sebevražedné sklony. Sebepoškozující praktiky mají různé motivace a dějou se v různých kontextech a ne všechny jsou realizovány se sebevražedným záměrem. Je důležité nezlehčovat sebepoškozování a brát ho vážně. 

Sebepoškozování je často uváděno jako problematika dětí a dospívajících. Statistiky poukazují na začátek kolem 12. roku dítěte. Sebepoškozování se ale týká i dospělých a seniorů. 

ruce a bodlák

Několik dalších omylů je často spojováno s tématem sebepoškozování. Nejčastěji zaznívá představa, že sebepoškozování je pouhý pokus o upoutání pozornosti. Spousta dětí i dospělých mají problém o sebepoškozování otevřeně mluvit. Říct si o pomoc pro ně znamená najít odvahu a sílu. Nezlehčujme tedy sebepoškozování a jeho možné dopady.

Sebepoškozování se týká dívek i chlapců (žen i mužů). I přesto, že motivace mohou být různé a techniky sebepoškozování se můžou lišit, sebepoškozování bychom měli brát vážně nehledě na gender. Zdrcující negativní pocity a myšlenky mohou vytvořit tlak, pro který nenacházíme možnost vyjádření nebo odbourání. Lidé při sebepoškozování používají své tělo pro uvolnění velkého fyzického a emočního napětí.

Některé z důvodů:

  • Problémy v rodině.
  • Problémy s kamarády nebo v přátelských vztazích.
  • Tlak ve škole, v práci.
  • Úzkosti, deprese.
  • Nízké sebevědomí, pocity beznaděje.

Je důležité si pamatovat, že existují jiné možnosti jak se s takovou situací a tlakem vypořádat a že existuje dostupná pomoc a podpora. Prvním krokem je obrátit se na někoho blízkého, na anonymní linku, nebo vyhledat jinou odbornou pomoc abychom se vyhnuli dlouhodobým následkům. 

Některé z technik, které mohou odvrátit nutkavou potřebu sebepoškozování:

  • Bouchejte do polštáře pro uvolnění vzteku a frustrace.
  • Minutu se soustřeďte na dýchání nebo meditace.
  • Napište pocity, které vás trápí na papír, který pak můžete zmačkat roztrhat a vyhodit. 
  • Dělejte hluk, křičte, zpívejte nahlas. Poslouchejte hlasitou hudbu.
  • Jděte se projít, mezi lidi nebo na nějaké veřejné místo, kde je hrozba sebepoškozování menší. 
    • Promluvte si s někým, obraťte se na odbornou pomoc. 
  • Připravte si Krabičku Záchrany, uložte si do ní, knížky, hry, věci, které vám dělají radost, seznam věcí, které vás uklidní, nebo kontakt na někoho, na koho se můžete v krizi obrátit
  • Zkuste pravidlo tří minut. Počkejte 3 minuty a pak zkuste ještě tři. Opakujte dokud se napětí nezmírní.

        více info

Opatruj.se