S pocitem úzkosti se v nějaké fázi života setkal či setká každý z nás. Úzkost je do jisté míry přirozeným stavem, pomáhá nám lépe se soustředit nebo čelit nebezpečné situaci, která nám hrozí. Úzkost se stává problematickou, pokud se objevuje stále častěji a pokud nepramení z konkrétní situace. Úzkost je složitá kombinace emocí zahrnujících strach a zlé předtuchy. Často je doprovázena fyzickými příznaky, jako je bušení srdce, pocit nevolnosti, bolest na hrudi, zkrácené dýchání a chvění rukou. Úzkost může být akutní, trvat krátce, nebo dlouhodobě. Intenzita úzkosti je různá, od lehkého neklidu až po stav paniky. 

Je to duševní porucha, která způsobuje cykly extrémních emočních změn. Dříve se nazývala maniodepresivní porucha. Trpí jí obvykle adolescenti a dospělí. Nemocní s bipolární poruchou mívají období, kdy jsou extrémně energičtí, někdy šťastní, ale klidně také velmi zlostní a bojovní, nepotřebují spát, nebo jen krátce (tzv. mánie), a jiná období, kdy jsou naopak velmi depresivní, tedy smutní, nebo podráždění, protivní, leckdy nápadně unavení, zvýšeně spaví apod. Mánie může způsobit, že osoby jí trpící dělají špatná rozhodnutí a chovají se riskantně. U většiny pacientů se jako první objevuje deprese, která trvá týdny až měsíce. 

Deprese je v dnešní době velmi skloňovaným pojmem. Deprese je jednou z nejčastějších duševních poruch, odhadovaná výskytem okolo 5 % světové populace. Deprese bývá diagnostikována u jedinců, kteří zažívají dlouhodobý propad nálady a je pro ně těžké až nemožné prožívat radostné chvíle. Jedná se o závažnou, dlouhotrvající poruchu psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami a patologickým smutkem. Dotyčný pociťuje často zmar a beznaděj, nedostatek motivace, neschopnost cítit potěšení, a také úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršenou pozornost a soustředění. Někdy může být patrná zvýšená agrese.

Poruchy příjmu potravy zahrnují různé stavy, kdy jedinec neadekvátně kontroluje své stravovací návyky, což má negativní dopad na fyzické a psychické zdraví. Mezi nejběžnější poruchy příjmu potravy patří anorexie, bulimie a záchvatovité přejídání. Anorexie je charakterizována extrémním omezováním příjmu potravy a silným strachem z přibírání na váze, bulimie zahrnuje opakované epizody přejídání, které jsou následovány pokusy o "očistu" (například zvracením), a záchvatovité přejídání se projevuje nekontrolovatelnými záchvaty jídla bez kompenzačního chování. Tyto poruchy mají závažné fyzické i psychické důsledky a často souvisejí s problémy se sebedůvěrou, stresem nebo traumatem.

Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je duševní onemocnění, které může vzniknout po prožití extrémně stresující nebo traumatické události, jako je válka, nehodu, zneužívání nebo přírodní katastrofy. Lidé s PTSD často zažívají opakované a vyčerpávající vzpomínky na traumatickou událost, noční můry, flashbacky a silné úzkosti. K dalším příznakům patří vyhýbání se situacím, které připomínají trauma, emocionální otupělost, podrážděnost, panické ataky, depresivní nálady, pocity izolovanosti a osamění a problémy se spánkem. PTSD může mít vážný dopad na každodenní život, vztahy a práci, ale léčba, která zahrnuje psychoterapii a v některých případech i medikaci, může pomoci zmírnit symptomy a zlepšit kvalitu života.

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je duševní onemocnění, které se projevuje přetrvávajícími, nežádoucími myšlenkami (obsesemi) a opakovanými činnostmi nebo rituály (kompulzemi), které člověk vykonává, aby zmírnil úzkost spojenou s těmito myšlenkami. Lidé s OCD mohou mít obavy z nepořádku, znečištění, nebo obav z ublížení sobě či ostatním, což vede k neustálému opakování činností, jako je mytí rukou, kontrolování zámků nebo seřazování věcí. Tyto rituály mohou výrazně narušit každodenní život, vztahy a pracovní výkon. Léčba OCD často zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii a v některých případech i užívání antidepresiv, které pomáhají zmírnit symptomy.

Poruchy osobnosti jsou dlouhodobé vzorce chování, myšlení a prožívání, které výrazně ovlivňují každodenní život a vztahy člověka. Tyto poruchy často způsobují problémy v sociálním fungování, emoční nestabilitu nebo impulzivitu. Diagnostika a léčba (například terapie) mohou pomoci zmírnit jejich dopad na život jedince.

Tradičně se mezi ně řadí například hraniční, narcistická nebo schizoidní porucha osobnosti. Dnešní diagnostické systémy ale od takové klasifikace upouštějí a chápou je obecně jako dlouhodobé nefunkční vzorce ve vztahu k sobě a k ostatním.

Porucha přizpůsobení společně se smíšenou úzkostnou poruchou a depresivním laděním je častěji známá jako situační deprese. Často jde o reakci jedince na závažný stres. Objevuje se, pokud má člověk omezenou schopnost přizpůsobovat se nebo zvládat určité životní situace. Projevuje se pocity tísně a dalšími nepříjemnými emocemi, jimž předchází stresová situace či události.

Psychóza je závažný duševní stav, při kterém člověk ztrácí kontakt s realitou. Může se projevovat halucinacemi, bludy, zmateným myšlením a narušeným vnímáním okolního světa. Psychóza může být součástí různých duševních poruch, jako je schizofrenie nebo bipolární porucha, ale může ji způsobit i užívání drog, stres nebo neurologická onemocnění. Léčba obvykle zahrnuje antipsychotika a psychoterapii.

Sebepoškozování, sebevražedné myšlenky a krize duševního zdraví jsou vážné problémy, které mohou postihnout kohokoliv bez ohledu na věk či životní situaci. Sebepoškozování často slouží jako způsob zvládání intenzivní emoční bolesti, ale nepřináší dlouhodobou úlevu a může vést k vážným fyzickým i psychickým následkům. Sebevražedné myšlenky bývají známkou hlubokého zoufalství a beznaděje, přičemž včasná pomoc může být klíčová. Krize duševního zdraví se může projevovat silnou úzkostí, depresí, panikou nebo pocity ztráty kontroly nad životem. Důležité je nebýt na to sám – vyhledání odborné pomoci, podpora blízkých a krizové linky mohou zachránit život.