Vzdělání: ukončený akreditovaný psychoterapeutický výcvik, který zpravidla trvá několik let (alespoň 4 roky). Označení terapeut není jasně ohraničeno zákonem – proto je důležité si výše zmíněné kritérium vzdělání zkontrolovat na stránkách terapeuta či při osobní konzultaci. Vodítkem také může být členství v České asociaci pro psychoterapii (ČAP) nebo v České psychoterapeutické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČPtS ČLS JEP). Dále můžete dát na reference vašich dobrých známých či přátel. Také internetové recenze mohou být nápomocné, ale je třeba je vždy brát s jistou rezervou (potřeby jednotlivých lidí v psychoterapii jsou velmi odlišné, co může vyhovovat vašemu příteli, nemusí vyhovovat vám). 

Profesní dovednosti: Umění aktivně naslouchat, budování terapeutického vztahu, vytvoření bezpečného prostředí, umění citlivě dávat zpětnou vazbu, pomáhat pracovat s emocemi klientů, projevuje empatii, má schopnost hledat souvislosti v prožívání a chování klientů. Tyto dovednosti by měly být společné všem psychoterapeutům, další konkrétní dovednosti a techniky se liší dle typu psychoterapeutického výcviku (např. psychoanalytický, existenciální, kognitivně-behaviorální, atd.).

Kdy vyhledat psychoterapeuta:

• Pro řešení vztahových nebo rodinných problémů (párová terapie, rodinná terapie).
• Při dlouhodobém pocitu osobní nepohody, stresu.
• Když se v životě neposouváme, chceme rozvíjet vlastní potenciál.
• Pokud máme nějaké nevyřešené situace z minulosti, které nás trápí a ovlivňují i přesto, že si to nepřejeme.
• Když se chceme zbavit obtěžujících strachů či zvyků nebo změnit svoje chování.
• Pokud nám chybí prostor pro autentické prožívání a chování – klient může terapeutovi svěřit i věci, které třeba nechce nebo nemůže řešit se svými blízkými, ale jsou pro něj důležité.
• Pokud chceme lépe porozumět sami sobě, svému chování. Může pomoci konfrontovat se s vlastními problémy v bezpečném prostředí.
• Při úzkostech.

POZOR: Pokud máme potíže, které nás dlouhodobě negativně ovlivňují a naprosto nám znemožňují běžné fungování – na ty je samotná terapie krátká: primárně je nutné vyhledat psychiatra a léčbu u něj lze vhodně doplnit terapií. V případě akutního ohrožení života je třeba zavolat na krizovou linku pomoci.

Vzdělání: Absolvent pětiletého studijního programu jednooborové psychologie na vysoké škole. Klinický psycholog má k tomuto vzdělání navíc atestaci z klinické psychologie a může pracovat ve zdravotnických zařízeních.

Profesní dovednosti: Znalost použití psychologických diagnostických metod (výkonových a osobnostních testů i projektivních metod) a jejich vyhodnocení. Poskytování konzultací klientům při méně závažných obtížích, případné nasměrování. Školní psycholog především řeší klima ve třídách, výchovné problémy, šikanu nebo pomáhá s výběrem povolání školákům. Psycholog v oblasti náboru zaměstnanců se bude zabývat především diagnostikou osobnosti, intelektu a pozornosti, a vybíráním vhodných kandidátů dle stanovených kritérií.

Kdy vyhledat psychologa ?

• Pokud potřebujeme nějakou část naší psychiky otestovat (například pokud si myslíme, že máme syndrom ADHD, nebo pokud se domníváme, že děti zaostávají ve svém vývoji, a tak chceme zkontrolovat úroveň jejich kognitivního vývoje, máme podezření na organické poškození mozku, nebo pokud při vstupu do zaměstnání musíme absolvovat osobnostní test, atd.).
• Pokud sháníme krátké a konkrétní poradenství – řešíme konkrétní problém, který potřebujeme probrat a ujasnit si myšlenky. Obecně poradenství jde méně do hloubky a bývá i časově kratší než terapie (psycholog = několik sezení vs. psychoterapie = několik desítek sezení).
• Velmi často také mají psychologové absolvovaný psychoterapeutický výcvik, a mohou tak poskytovat terapii.
• Můžeme se s nimi setkat v rámci zdravotnických zařízení nebo týmů v komunitních službách (například v Centrech duševního zdraví).

Vzdělání: Lékařské vzdělání se specializací v oboru psychiatrie. 

Profesní dovednosti: Znalost psychiatrických diagnóz, farmakologie, možnost předepisovat léky a psychiatrickou léčbu jako takovou, posuzovat jak psychické, tak fyzické aspekty duševních onemocnění. 

Kdy vyhledat psychiatra? 

• Pokud máme akutní potíže, které mají závažný charakter a projevují se jak na psychické úrovni (negativní prožívání, pocit, že život nemá smysl...), tak fyzické úrovni (problémy se spánkem, neustálá únava...). Může jít o začínající projevy lehké či těžší depresivní poruchy, bipolární poruchy, schizofrenie, silné úzkosti a další.
• Pokud máme potíže, které nám znemožňují normální fungování, a tyto potíže již trvají několik týdnů.
• Při intenzivních emočních problémech a těžko zvladatelných úzkostech.
• Pokud máme halucinace či slyšíme a vidíme věci, které ostatní neslyší a nevidí, a které nás obtěžují (obtíže spadající do spektra psychotických onemocnění).
• Pokud máme potíže s konzumací alkoholu či jiné látky – nemáme ji pod kontrolou a konzumaci neumíme sami omezit. Může se týkat i závislostí na aktivitách.
• Pokud máme poruchu příjmu potravy (anorexie, bulimie...).
• Pokud jsme nebezpeční pro sebe či druhé (sebepoškozování či na druhé straně násilné chování vůči druhým, např.  u člověka s disociální poruchou osobnosti).
• Nejčastěji pracuje v ambulancích a všeobecných či psychiatrických nemocnicích.

• Praktický lékař: pokud se necítíme psychicky dobře, ale nevíme, jak to uchopit, můžeme zvolit i návštěvu praktického lékaře, který může udělat základní zhodnocení našich potíží a posléze nás může pomoci nasměrovat na další odborníky.
• Sociální pracovník: pokud jsou naše psychické potíže spojeny s naší finanční situací, hledáním práce či problémy se zajištěním existenciálních potřeb, může nám pomoci i sociální pracovník. V první řadě může jít o konkrétní řešení naší situace – může nám poradit, jaké kroky podniknout, abychom změnili současnou situaci, což posléze může pomoci zlepšit náš psychický stav.
• Peer konzultant: plnohodnotnou součástí týmů mohu být peer konzultanti, lidé, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním. Předávají zkušenosti s duševním onemocněním a jeho zvládáním. 
• Krizová centra a linky: pokud je náš psychický stav velmi závažný, není radno zbytečně čekat a odsouvat čas, kdy vyhledáme pomoc. Může jít o situace, kdy nemáme chuť dále žít a zvažujeme sebevraždu, pokud nevíme, kudy kam a život se nám zdá nesnesitelný, že už ho dále nezvládneme. V takové chvíli je lepší okamžitě zavolat na krizovou linku či dojít přímo do krizového centra, kde jsou specializováni na řešení akutních krizí a pomohou nám řešit náš aktuální stav, a mohou nás dále odkázat na následnou péči, ve chvíli, kdy se náš stav zlepší. Seznam krizových kontaktů pro celou ČR k nalezení zde.
• Centrum duševního zdraví: je službou, která má pracovní tým složený jak z psychiatra, tak sociálního pracovníka, a také z peer pracovníka (člověk, který má svou vlastní zpracovanou zkušenost s duševním onemocněním), tudíž umožňuje komplexní řešení potíží v oblasti duševního zdraví. Pomoc zde lze vyhledat v případě příznaků závažných duševních onemocnění (především schizoafektivních poruch, bipolární poruchy a závažné deprese).