Informuj se

Ztráta blízkého a truchlení

Truchlení je přirozená reakce na ztrátu, kterou většinou doprovází široká škála emocí a tělesných symptomů. Jedná se o proces, který pomáhá vyrovnat se s bolestivou událostí a pokračovat v životě dál.

Truchlení může být vyvoláno mnoha ztrátami, například:

  • úmrtí blízké osoby
  • závažné onemocnění někoho blízkého
  • odstěhování se z rodného místa/ztráta domova
  • rozpad vztahu
  • rozchod nebo rozvod v rodině
  • ztráta blízkého přátelství
  • smrt domácího mazlíčka

Neexistuje správný nebo špatný způsob truchlení - každý člověk se vyrovnává se ztrátou svým vlastním způsobem. Stejně tak je i doba truchlení u každého jiná, může trvat týdny nebo měsíce.

Projevy truchlení

  • obviňování se ze ztráty
  • nesoustředěnost a zapomnětlivost
  • zvýšené obavy o bezpečnost sebe a svých blízkých
  • tělesné symptomy (např. bolesti břicha, hlavy, vyčerpání)
  • emocionální reakce - hněv, smutek, úleva, úzkost, vina nebo pocit odmítnutí
  • agresivita vůči sobě či okolí, záchvaty vzteku, vzdor
  • snaha potlačit emoce za účelem ochránit další osoby ve svém okolí
  • vyhýbání se běžným aktivitám, izolace
  • změna stravovacích a spánkových návyků
  • dočasná regrese

Truchlení je často popisováno jako vnější projev pocitů - něco, co je možné pozorovat. Toto rozšířené, ale mylné přesvědčení vede k mnoha bariérám souvisejícím s pochopením a poskytnutím pomoci truchlícímu. Pokud jedinec není viditelně plačtivý a smutný, neznamená to, že si nemůže procházet procesem truchlení. Zároveň je třeba mít na vědomí, že truchlení se může objevit i po dlouhé době od ztráty, může trvat velmi dlouho a fáze truchlení se mohou opakovat s “výročím” ztráty. V každém případě je důležité si vytvořit bezpečný prostor pro sdílení pocitů a zpracování ztrát.

Reakce dětí na ztrátu blízkého

Velmi malé děti mohou být zmatené - jak ze ztráty, tak z následného procesu truchlení. Děti mladší 5 let nemusí chápat změny, které nastanou v důsledku ztráty (např. změna školy, nepřítomnost blízkého, stěhování). Mladší děti také nerozumí tomu, co je to smrt, a je pro ně těžké pochopit, že je trvalá. Je proto důležité mít na paměti, že se vyrovnávají nejen s dramatickými změnami ve svém životě, ale i s pocity zmatku a nejistoty. Někdy může ztráta způsobit dočasný útlum, úzkost, potíže se spánkem, toaletou nebo narušení některých vývojových milníků. Jako rodič nebo pečující se pokuste dětem poskytnout bezpečný prostor a dostatek času si na změny zvyknout.

Rozdíl bývá u dětí ve věku 6-11 let, které často touží po vysvětlení a jsou připraveny porozumět, co způsobilo změny nebo ztráty, se kterými se potýkají. Zažívají šok, nevíru nebo dokonce zapomínají, že ke ztrátě došlo, což je normální a zdravý obranný mechanismus, který jim umožňuje si od velmi zdrcující události odpočinout. Tato obrana většinou přichází a odchází ve vlnách a může být doprovázena intenzivními emocemi.

Pro dospívající bývá proces ztráty a truchlení velmi intenzivní a zdrcující. Dospívající potřebují ujištění, že je intenzita jejich emocí nebo dokonce chvíle, kdy na ztrátu zapomenou nebo na ni nemyslí, naprosto v pořádku a že si nemusí tyto reakce vyčítat. Při vyrovnávání se se ztrátou proto potřebují od svého okolí soucit, pochopení a trpělivost. Čím stabilnější prostředí se nám podaří pro děti a dospívající zajistit, tím lépe se budou moci soustředit na porozumění tomu, co se stalo, a na to, jak se s danou ztrátou postupně vyrovnat.

Ztráta i truchlení jsou velmi bolestné zážitky. Pokud u sebe nebo u svého dítěte pozorujete dlouhodobou emocionální uzavřenost a izolaci, přílišné užívání návykových látek, zhoršenou sebepéči a osobní hygienu nebo neustávající podrážděnost, špatnou náladu a smutek, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Nebuďte na to sami!

Související obsah

  • Duševní zdraví a katastrofické události

    Je dobré si uvědomit, že při zažívání katastrofy procházíme několika fázemi. Katastrofu charakterizuje buď velký počet lidských obětí, nebo rozsah škod, který není možné zvládnout běžnými prostředky.Tato období jsou normální a není nutné je považovat za něco nestandardního.
  • Kdo je kdo v péči o duševní zdraví a na koho se obrátit?

    Duševním zdravím se zabývá řada odborníků různých profesí. Může být těžké se v tom vyznat a v danou chvílí si vybrat, na koho se obrátit. Důležité je vědět, že pro každého existuje vhodná pomoc. Pokud vám první kontakt nevyhovuje, nebojte se to zkoušet dál!

Reference