Na této stránce najdete

Informuj se

Duševní zdraví a katastrofické události

Je dobré si uvědomit, že při zažívání katastrofy procházíme několika fázemi. Katastrofu charakterizuje buď velký počet lidských obětí, nebo rozsah škod, který není možné zvládnout běžnými prostředky. Tato období jsou normální a není nutné je považovat za něco nestandardního.

Fáze psychické reakce na katastrofy

1. Fáze před-katastrofická

Je charakteristická strachem a pochybami. Pohroma, která se přiřítí nečekaně, může zapříčinit pocity zranitelnosti, nedostatku, kontroly nad situací, strach z budoucnosti, neschopnost ochránit sebe a svou rodinu.

2. Fáze dopadu

Je známá tím, že v ní člověk zažívá intenzivní emocionální výkyvy a šok. Většinou je to ta nejkratší z pěti fází a reprezentuje ji zaměření člověka na ochranu sebe a své rodiny.

3. Heroická fáze

Člověk aktivně jedná, ačkoliv s produktivitou to může být horší. Zasažený pociťuje silnou potřebu pomoci ostatním, často pomáhá na úkor sebe sama a své vlastní bezpečnosti - tím hrozí zvýšené riziko úrazů. Komunita se semkne, společně zažehne naději, a tím pádem umožní organizacím a dobrovolníkům systematickou podporu a pomoc. Nicméně toto období většinou trvá jen pár týdnů.

4. Fáze deziluze

Během ní si komunity i jednotlivci uvědomují limity své pomoci. Mohou se začít objevovat pocity opuštění a negativní reakce na dlouhodobý stres, jako je fyzické vyčerpání nebo užívání návykových látek.

5. Fáze návratu do "normálu"

Jednotlivci i komunity začnou přebírat zodpovědnost za rekonstrukci svých životů, ačkoli je mohou i nadále trápit jejich ztráty. U některých lidí se ale mohou objevit přetrvávající psychické problémy, které někdy mohou naplňovat kritéria post-traumatické stresové poruchy - v tomto případě je správné vyhledat odbornou pomoc.

Emoce a prožívání při katastrofách

Emoce nejsou jednoduché pocity, které lze na povel změnit či zastavit. Jsou to komplexní prožitky, které zahrnují představy, pocity, tělesné reakce, myšlenky, soudy, očekávání, tendence k jednání ad. Lidé zasažení katastrofou, tragickou událostí nebo traumatem, mohou zažívat celou škálu okamžitých reakcí (tělesných, psychických, emočních). Náhlý, silně znepokojivý a devastující charakter traumatické události přináší do prožívání nejistotu a stres.

Jedná se ale o normální a pochopitelnou lidskou stresovou reakci, která ale často přesahuje naši připravenost zvládat a vypořádávat se se zátěží, a to bez ohledu na naší obvyklou psychickou sílu, stabilitu nebo  slabost. 

Následky traumatické události obvykle začínají slábnout po několika týdnech. Nicméně je také normální, že se pocity a stresové reakce mohou později znovu objevovat. I drobná událost může vyvolat emoce spojené s kritickou událostí nebo předešlým traumatem.

Během samotné krizové události se může stát, že

  • jednáte automaticky,
  • necítíte nic,
  • zamrznete a nejste schopni nic dělat,
  • cítíte, jak vám buší srdce,
  • máte strach,
  • jste v šoku,
  • máte pocit, že čas a události běží zpomaleně.

Krátce po krizové události můžete prožívat 

  • zmatek, rozčilení, napětí, chaos, nevolnost, kolapsový stav (křehká kolena, únava, hučení v uších, pocit na omdlení),
  • zimnici, závratě, pocit znecitlivění rukou, nohou, nekontrolovatelný třes, pocit vyčerpání, ale i pocit euforie a přívaly energie,
  • nervozitu, citlivost na hlasité zvuky nebo prudké pohyby,
  • potřebu pomáhat druhým, být blízko druhým, pečovat o své okolí.

Po opadnutí prvotního šoku se mohou objevit emoce/reakce, jakými jsou

  • smutek, bezmoc a stud, že jste mohli situaci zvládnout lépe,
  • strach o vlastní bezpečnost a bezpečnost ostatních, strach spojený s lokalitou, kde k incidentu došlo,
  • nadměrná podrážděnost vůči potenciálním nebezpečím,
  • potíže se spánkem (problémy s usínáním, probouzení se, živé sny),
  • menší zájem o běžné aktivity,
  • zvýšené užívání alkoholu,
  • únava a demotivovanost ke každodenní úkolům
  • hněv na to, co se stalo, a na to, co to způsobilo nebo umožnilo,
  • pocity viny, sebekritika („kdybych“, „kdyby“),
  • bolesti hlavy,
  • potřeba izolovat se a vyhýbat se rozhovorům s ostatními,
  • přejídání se nebo ztráta chuti k jídlu,
  • změny nálady, znovuzáblesky incidentu, které mohou být vyvolány zvuky, pachy nebo vizuálními obrazy,
  • citlivost na připomínky incidentu,
  • strach z návratu na místo, kde traumatická událost proběhla,
  • ztráta zájmu o věci, které jste předtím rádi dělali,
  • deprese.

Všechny tyto emoce a reakce jsou v pořádku. Naše tělo a mysl se tak vyrovnává se stresem, který traumatická nebo katastrofická událost přináší.

Pokud se vám ale zdá, že je toho na vás moc, zkuste se podívat na naše tipy na emoční sebepéči. Pokud vaše potíže trvají dlouho a sebepéče nepomáhá, neváhejte se obrátit na odbornou pomoc. Když si nejste jistí, zda je to pro vás vhodné, zkuste náš dotazník Kdy hledat psychologickou pomoc po krizové a traumatické události.

Související obsah

  • Ztráta blízkého a truchlení

    Truchlení je přirozená reakce na ztrátu, kterou většinou doprovází široká škála emocí a tělesných symptomů. Jedná se o proces, který pomáhá vyrovnat se s bolestivou událostí a pokračovat v životě dál.

  • Příznaky duševní nepohody a čeho si všímat?

    Znát a rozpoznat příznaky spojené s duševní nepohodou je první krok ke zlepšení duševního zdraví.. Zároveň můžeme být připraveni pomoci  kamarádovi, příbuznému nebo blízkému, který prožívá těžkou chvíli nebo duševní nepohodu. Odkládání a přehlížení příznaků duševních onemocnění a jejich může přispět k dlouhodobému zhoršení, snížit kvalitu života, způsobit sociální izolaci a v extrémních případech vést k sebevraždě.

  • Jak (si) mohu pomoci při duševních obtížích

    Když jsme svědky nehody, víme kam zavolat a jak podat první pomoc osobě s fyzickým zraněním. První pomoc pro duševní zdraví je termín, který bývá používán jako odpověď lidem, kteří čelí krizi v oblasti duševního zdraví.

Reference